Minský-Kubín – pochod

 

Z publikace 89. skoku přes kůži.

1. Vzpomínám si na ten krásný den,
když jsem vyšel prvně z domu ven,
šlapal si to po pěšině,
zadem k jámě Karolíně, sám nesměle.
Máma mě naposled objala,
po tváři ji slza skanula,
šel jsem prvně do roboty
a zpíval si podle noty dál vesele.

Refrén: Kamarádi, kamarádi, dolů sfárejme,
Kamarádi, kamarádi, bázeň nemějme.
/:Vyfáráme opět za svítání vzhůru každý z nás,
kamarádi, kamarádi, ke své mámě zas.:/

2. Pod zemí já svého druha mám,
za toho snad život svůj i dám,
sfárali jsme kdysi spolu
v těžní kleci prvně dolů, já kamarád.
Na pozdrav mi za něj odpoví
v dáli v šachtě jeho podkovy,
vůz když táhne po pěšině
dole v jámě Karolíně můj kamarád.

Ref.: Kamarádi…

3. Až se jednou ráno rozední,
nevyfárám šichtu poslední.
Budu někde s němou tváří,
tam kde slunko nezazáří, já kamarád.
Pomocnou ruku mi podejte,
kamarádi, ihned sfárejte.
Doma čeká synek, máma,
Rád bych byl zas mezi váma, kamarádi.

Ref.: Kamarádi…