Hornické lidová – volně

1. Již dozněl zvonku hlas,
jenž k práci volá nás,
buď sbohem, milko moje,
vrátím se zas k tobě,
nás chrání velký duch.
Zdař Bůh, Zdař Bůh, Zdař Bůh!

2. A je-li vůle tvá,
bych nevrátil se já,
utěš mi milku moji,
s níž duše má se pojí,
chraň ji horníků duch,
Zdař Bůh, Zdař Bůh, Zdař Bůh!

Tato píseň se objevuje poprvé v „Hornických písních“ z r. 1908. Je to překlad německé písně, která se objevila již v r. 1836 ve Vídni ve sbírce C. Stegmayera „Klänge aus der Teufe“. J. Hrabák ji má ve svém zpěvníku z r. 1857 po názvem „Abschied von Liebchen“. A. Hruschka a W. Toischer ji zařadily do zpěvníku „Deutsche Volkslieder aus Böhmen“, který vyšel v r. 1891 v Praze. Je to oblíbené téma hornických písní, loučení s milou.