Hornické lidová – mírně, rychle

1. Když práce velký hlas
v klín země volá nás,
my vesele, mužně a směle jedem‘ dolů
v propasti stmělé: Zdař Bůh,
Zdař Bůh, Zdař Bůh, Zdař Bůh
– a voláme: Zdař Bůh!

2. Když v šachtách hlubokých,
tmách svatých, odvěkých
pěst naše tam kladivem buší
a tvrdé skaliny kruší,
tu jásáme: Zdař Bůh,
Zdař Bůh, Zdař Bůh, Zdař Bůh
– tu jásáme: Zdař Bůh!

3. Když někdy ze skály
se vody vyvalí,
tu v divoké hučíčí sloji
nás vede k vítězství v boji
zase pozdrav náš: Zdař Bůh,
Zdař Bůh, Zdař Bůh, Zdař Bůh
zas pozdrav náš: Zdař Bůh!

4. Ať nebezpečí kdes,
tu jsme jak skalní tes,
tu necouvne nikdo, byť skály
kol pukaly, plameny plály,
jen jásáme: Zdař Bůh,
Zdař Bůh, Zdař Bůh, Zdař Bůh
Jen jásáme: Zdař Bůh!

5. Po díle skončeném,
když na den zpátky jdem‘,
tu v nádherném slunečním jase
svůj pozdrav voláme zase
vstříc nebesům: Zdař Bůh,
Zdař Bůh, Zdař Bůh, Zdař Bůh
vstříc nebesům: Zdař Bůh!