Regionální spisovatel, malíř, grafik, heraldik.

Byl schválen čestným členem na valné hromadě dne 05.04.2007. Jmenován na slavnostní schůzi 18.10.2007.

Narodil se 12. června 1929 shodou okolností nikoliv v Příbrami, ale v Praze. Jeho rodové kořeny na Příbramsku však sahají až do sklonku 18. století, kdy se jeho prapředek usídlil na Březových Horách. Bylo to v době nového rozmachu zdejšího rudného hornictví, jemuž také Čákovi předkové zůstali po několik generací věrni. Na sklonku 19. století se přestěhovali do Příbrami. A byl to právě hospodářský úpadek Příbramska na počátku 20. století, který donutil Čákova otce, aby město opustil. Když se mu podařilo uchytit se u „dráhy“, odešel do Říčan a později se přestěhoval do Hostivaře. Zde také Jan Čáka prožil svá dětská léta. Do Příbrami se Čákovic rodina přestěhovala až do roku 1941. Zde Jan Čáka vychodil měšťanskou (tehdy hlavní) školu a stal se žákem příbramské Veřejné obchodní školy, kde však absolvoval jenom první ročník, neboť škola byla zrušena roku 1944 a její žáci byli totálně nasazeni. Čáka byl přidělen na příbramské nádraží. Po válce školu dokončil a stal se úředníkem Obchodního družstva Plzeň, zprvu v jeho pobočce v Příbrami, později v ústředí v Plzni. Opustil tak Příbram, ale jenom nakrátko.

Úřednická kariéra, o níž Čáka tvrdí, že byla jeho životním omylem, ho totiž nijak neuspokojovala. Stále více tíhnul ke své lásce, k malování, která ho doprovázela již od dětských let. A tak po půldruhém roce opustil úřednickou dráhu a v červnu roku 1948 složil úspěšně přijímací zkoušku do druhého ročníku Státní grafické školy v Praze, se zaměřením na obor užitá grafika a knižní ilustrace. Studoval u profesora Jaroslava Vodrášky a později u profesora Petra Dilingera. Po absolutoriu si odsloužil v letech 1951-1953 povinnou vojenskou službu, po níž se znovu vrátil do Příbrami, kterou již neopustil. Zaměstnání tehdy našel v oboru svému zájmu dosti příbuznému a to jako kartograf u příbramských Jáchymovských (později Uranových) dolů. Současně se věnoval s nevšední pílí pozoruhodně rozmanité a rozsáhlé grafické práci, která stále více pohlcovala jeho volný čas. Rostoucí zájem o jeho tvorbu přivedl Čáku k myšlence, aby se stal členem Svazu (později Unie) čs. výtvarných umělců, což se mu podařilo na počátku roku 1967. Vzápětí také odešel od Uranových dolů a zůstal ve svobodném povolání. *1)

Kromě umění a literatury zasvětil svůj život i skautingu. Do Junáka vstoupil v roce 1945 v Příbrami, kde se stal vedoucím 2. oddílu. Roku 1947 odešel do Plzně, kde krátce pracoval v Obchodním družstvu. V Plzni bydlil v podnájmu u br. Jana KRAUSE – Šiwy (ul. U tržiště 1), jehož si podle vlastních slov pro jeho obětavost nesmírně vážil a zde, ve středisku „STOPA“, se stal vedoucím 22. oddílu. S ním tábořil ještě v roce 1948 u Myslívského rybníka, avšak toho roku odešel do Prahy a zde vstoupil do ilegálního roverského kmene G Mirka VOSÁTKY. V letech 1969 a 1970 přednášel na Západočeských lesních školách na Brčálníku a v Horních Lazech. Hojně článků se skautskou tématikou zveřejnil např. v časopisech Skaut-Junák (1968-1970) a Skauting (1968-1970). *2)

Jmenovat rozsah jeho tvorby by bylo asi zbytečné, vždyť i mezi výzdobou naší spolkové místnosti najdeme jeho práce, stačí se jen rozhlédnout. Jeho dílo výtvarné i literární, zaměřené zejména na Podbrdsko, ho řadí mezi taková jména jako je březohorský rodák malíř Karel Hojden, příbramský rodák sochař Václav Šára či další příbramský rodák spisovatel Quido Maria Vyskočil.

Význam slova čáka:

Dle Slovníku spisovného jazyka českého z roku 1978 je „čáka“ slovo maďarského původu a znamená vysokou tvrdou parádní čepici k uniformě, ať již k uniformě vojenské nebo zdobena kladívky k uniformě hornické. Ale čeština je krásný a pozoruhodný jazyk, neboť zná i přirovnání „Míti čáku“ ve smyslu míti naději, dobré vyhlídky či ve smyslu míti úspěch. I my máme čáku (míněno s malým „čé“), že máme Čáku (míněno tím s velkým „Čé“).

Ale vzpomeňme několik nositelů tohoto jména. Řeholní šat kongregace redemptoristů nosil na Svaté Hoře Páter Bernardin Čáka, narozený v roce 1864 a od roku 1963 snící svůj věčný sen na příbramském hřbitově. Majitelem havířské hospůdky „Na Vršíčku“, která byla také po nějaký čas naší domovskou adresou, byl měšťan Josef Čáka, zakládající člen Čtenářského spolku na Březových Horách a v letech 1850-1864 starosta Březových Hor. I mezi absolventy Báňské akademie v Příbrami nalezneme nositele jména Čáka, a to báňského inženýra Josefa Čáku, narozeného v roce 1835. Mladší asi budou znát zpěvačku Ilonu Csákovou, která ale do tohoto výběru nepatří. I když jeden nikdy neví.

Zdroje:
1) sborník Podbrdsko VI 1999
2) Krajem šesti řek